Archiv autora: oujeskyl

Jsem fotograf z Brna. Mám rád fotografování ať už sportu, lidí či klasické reportáže. Ukázky z mého porfolia můžete najít na www.oujeskylukas.eu . V přípádě zájmu mne neváhejte kontaktovat. I'am a photographer from Brno, Czech Republic. I love photography and sport and I puting to gether. You can serch my portfolio at www.oujeskylukas.eu .

Den V a VI

Tak máme za sebou další dva dny a já se zase konečně dostal k tomu sem něco nahodit. Pátej den jsem byli všichni dost v crashi a navíc polovinu z nás bolela hlava a tak jsem si udělali chill den. Na fotce je polovina jezdců a Nina s hodně oblíbenou litrovkou San Miguelu jak pelášíme do příšernýho kopce k parku Guell. Druhá polovina dělala nepřístojné věci na pláži. Tenhle kopec si dneska večer dali kluci před spaním…

Po výšlapu a následném prodírání se davy turistů se nám dostalo překrásného výhledu, který stál za veškerou dřinu a útrapy…

Po cestě nazpět vysela ve vzduchu zásadní otázka. Co by mohlo trumfnout všerejšího lososa. Zvítězili šťoucháné brambory se slaninou a cibulkou doplněné salátem a vepřovými plátky. Nina se o pět vyznamenala a to co vymyslela zároveň i bravůrně ukuchtila. Tady zrovna vybírají s mravencem kvalitní suroviny. Mimochodem sehnat něco v Barceloně v neděli? Velký peklo…

Další den byli všichni odpočatí a oká k dalšímu pojezdu. K prvnímu spotu skoro na pobřeží to byla fakt štreka. Jezdit s klukama je celkem peklo a dost dlouho mi trvalo než jsem se obrnil nervama abych jim stíhal. Jsou tady defakto jen jednosměrky, nic jiného neexistuje. Jsou většinou dvou až tří proudové. Ti magoři totálně nuznávají něco jako protisměry, červené na semaforu a o přednostech už ani nemluvě. Každý den na nas troubí, řvou, párkrát nás málem přejedou…

Ne vždycky jsou kluci úplně přesvědčení o tom, že se jim do triku chce. Od toho je tu zbytek bandy aby jim vždy potvrdil že je to dobrej nápad. Tady zrovna Mravenec hecuje Beka a vysvětluje, že pár desítek schodů a betonový „rail“ je pohodička a jednoznačně by to měl dát…

Honza opravuje kolo kterýmu dal trošku hašte na wallrideu z nějakej 9ti. Kuba se snaží natočitt nějakou sérku s čímž mu pomáhá z blíska Mravenec a z dálky to točí Vojta. Já se na tomhle spotu trochu nudím, protože wallride máme už vyfocenej a tak aspon dokumentuji dění kolem 🙂

Den se nachýlil, všichni máme hlad a usuzujeme že bude lepší ještě trochu šetřit síly a zítřejší vraždy, protožeme budeme fotit na spotech kde se kluci nechtěli hned na začátku zbytečně zranit. Takže se loučíme od budovy senátu, či něčeho takového 🙂

Den III

Olla amígos 🙂

Dneska nám opět svítilo celý den sluníčko a byla to pecička. Byli jsme na pobřeží a motali se mezi spoustou lidí. Na druhou stranu jsme mohli pozorovat, kolik je tady longboardistů a taky kolik je tady čechů. Jedna fotka jak Jenda zkouší natočit sérku a vojta točí…

Tady mám dvě fotky božího kola, které mi půjčila Nina i když na něm ještě nikdy nejezdila. I když je totál krásné tak má jeden základní rys a tím je napevno spojení pedálu s kolem. Tudíž se rychlost udává pouze frekvencí šlapání a kolo nemá brzdy. Proste se musí pořád šlapat (nejde přestat jako u horského kola)… Sice nezvik a pořádná zabíračka na nohy, ale až si na to člověk zvykne je to ok…

 

večer jsme se vrátili docela dost ready a proto jsme ještě večer vyrazili na Macbu na noční fotosesion. Kterou kolem dvanácté rozehnali policajti takže jsme se rozjeli směrem ke svým domovům…

Den II – park Guell

Včera večer jsme se byli podívat v parku Guell, který asi netřeba představovat 🙂 tahle fotka je přímo z toho kopce.

Teď už jenom čekám až si kluci půjdou nakoupit snídani a budeme moci vyrazit. Kolo pro mně pořád ještě nemá brzdy, takže doufám, že se někde hrozně nezabiju. Na štěstí je tady velká část města v rovině.

Den druhý (lehce v zevlu)

Tak že první den nakonec dopadl poměrně úspěšně až na to že ještě ve tři ráno se kluci rozhodli montovat kola. Jelikož už z letiště dorazili všichni posílení nějakým xx letým rumem a tady to ještě tak různě podpořili, tak z nás sousedé museli mít radost. Byt je opravdu velkej a v největším luxusu. Ta ninina špeluňka v tomto světla působí ještě o dost huř 😀

Takhle vypadá obývák, je tu i jakoby taková terasa která je ale normálně součástí obýváku. Kluci zrovna koukají na nějaký videjka z Barcelony a dělají machry jak budou sázet líp, na což jsem oprovdu zvědavej, protože jsem je zatím viděl jen pít, řvát, dělat bordel a jíst. Ceny jsou tu řekl bych docela přijatelné a srovnatelné s cenama u nás což je příjemné zjištění potom, co jsem musel dát 25e za taxíka ve Vídni na letiště. Jinak kluci ted někde jezděj a já jsem bohužel doma jelikož jsem po náročných dvou dnech uvítal chvíli klidu a hlavně teda nemám kolo. To by mělo být odpoledne hotové. Skládá je nějaký místní týpek u kterého bydlí Nina, takže je to samozřejmě protože jednoduše maňána (jejich výraz na vše, do čeho se jim nechce a hodlají to přesunout na potom). Na ninu ted konkrétně čekám, protože se chceme jít podívat na park Guel. Narozdíl od včerejška je tu dnes krásné počasí 🙂

Vtipné je, že i když je tu vedro na kraťáky, ti šilenci tady pořád chodí v zimních bundách :D. Jo jinak jsem aspoň udělal pár fotek tady z bytu aby bylo vidět jak bydlíme.

Průhled z obýváku celým bytem, kterej je fakt velkej. Postupně jsou dveře do kuchyně, obou koupelen a čtyř pokojům v kterých jsou kluci. Já spím v obýváku.

 

 

 

No takhle to vypadá… Kuchyně, pokoje a jedna ze dvou koupelek. Už js tu Nina, takže valíme do parku…

První den v Barceloně

Ahoj všichni, teď už mám skoro zasebou celý první den. I když teda ještě nepřiletili kluci co je mám fotit, ale to se snad nějak poddá :). Vztávání o půl čtvrté ráno na taxíka, po řekněme náročnějším přivítání s adamem a osazenstvem jejich nového bytu, bylo poněkud nepříjemné. Nakonec vše proběhlo jak mělo, taxík mě odvezl na letiště a já jsem se dokonce po dvou hodinách dostal i do letadla. První let po tak dlouhé době byl zážitek, který ovšem poněkud znepříjemňoval žaldek, který byl ještě z noci dost na vodě. Nutno podotknout, že když to člověk potom vidí tam zvrchu tak je to fakt pecička. Po příletu se mě ujala Nina a starala se o mě jako o vlastního. Po malé svačince jsme se rozhodli vyrazit směr moře, jelikož jsem u něj nebyl +- 10 let. Je tu sice zataženo a chvílemi poprchává, ale na procházku ideál, mě stačila flanelka, leč španělé chodí v zimních bundách a šálách, vtipálci. Fotky z procházky jsou tady.

Nina je tu měsíc a za tu dobu se už třikrát stěhovala. Aktuální bydlí asi tři minuty pěší chůze od Templo de la Sagrada Familia. Dneska jsem kolem něj šel už asi třikrát a pokaždé mi spadne brada. Je prostě doží a obří. Je úplně nekonečný a šílený. Jsou na něm hrozny, hned vedle palma… je to jedna z těch vecí které se nedají slovy nebo fotkou popsat. Tohle musí člověk vidět… Na pobřeží jsme viděli World Trade Center Barcelona. Je postavenej na jakoby obřím molu stejně jako akvarium v kterém jsme sice nebyli ale snad se tam ještě podívám. Celé pobřeží je taky celkem šílené, jelikož je tam vybudované obří město na vodě. Nepodařilo se mi přesně zjistit co to je, ale vypadá to na směs doků, přístavních mol, fabrik a bůh ví čeho všeho ještě. Kvůli velké oblačnosti se mi to z letadla nepodařilo vyfotit a z pevniny to není pořádně vidět. To by pro teď mělo být tak všechno, uvidíme co dalšího se dnes a v dalších dnech ještě vyvrbí 🙂 Všem ahoj