S novým webem (dostupným na staré dobré adrese oujeskylukas.eu) jsem se rozhodl ukončit tento blog a přesunout jej na novou adresu (oujeskylukas.eu/blog). Budu rád když mi i zde zachováte přízeň a když se vám něco bude líbit, občas to pošlete i dál 🙂 Díky Luke
Rozhodl jsem se jako jednu, ze součástí svojí bakalářské práce nafotit to jak je pro jezdce náročné udělat nějaký trik a co je za tím odhodlání a kolikrát i krve atd… Vůbec se mi to nepovedlo, ale je tu aspoň pár fotek pro představu jaké to s Víťou bylo .)
Začali jsme pohodou na štvanici, pár pivkama a tak…
Zvládli jsme ale samozřejmě i pojezdit 🙂
Je super kolik radosti může způsobit jedna závora, kterou potkáte při přesunu na scénu. A je vtipný, že i blbý projíždění pod závorou může vadit sekuriťákům, který vás vyrazej…
A samozřejmě jsme zvládli ještě pár piv a jednu fotku na scéně. Ráno jsme se potkali a projížděli kolem scény, protože jsme tam kdysi viděl jeden rail a chtěli jsme udělat fotku.
Mimochodem na tomhle spotu jsem viděl asi nejvtipnější pád ever, když Víťa odskakoval nepovedenej pokus na druhou stranu railu a zapíchl se jak hřebík přímo do popelnice místní restaurace…
Je mimochodem vtipný kolik času v dnešní době tráví člověk na mobilu ve všech situacích… 
Přesunuli jsme se směrem na okraj města směr Podolí a dál a hledali jsme nové spoty. Našli jsme jeden kde jsme defakto chtěli jen tak poshredit.
Ve znamení pořekadla výše a lépe, ale bohužel při jednom pokusu nevydržel peg a byl z toho nepříjemný pád přímo na záda a hlavu. Následné vykašlávání krve nás donutilo zajít si do nemocnice. 
Nemocnici jsme našli pár hodin si počkali na to aby jsme se dozvěděli, že je vše ok (pořád tomu moc nevěřím, protože víťa ještě další den vykašlával krev…) nicméně to znamenalo konec session a přesun na pár piv do hospody, čehož jsem se neúčastnil a jsem celkem rád, jelikož jsem ráno našel Picka u Víti na bytě, bez kola, peněženky, mobilu, atd… 
V rámci bolavých zad jsme se rozhodli ten den nic nepodnikat a vyčkat zda se to zlepší do našeho posledního dne focení. Zajeli jsme aspoň na štva poobědvat. I když peněz moc nebylo, takže obědval jen jeden a zbytek koukal načež dojedl zbytky…
Rozhodli jsme se to tedy rozpustit a domluvili se na příští dopoledne, že prozkoumáme nějaký spoty na Brániku. Kde jsme udělali jednu fotku na střeše. Klasicky nám policajti vysvětlili, že rail co jsme si našli jezdit nebudeme. No a most co se nám líbil nám zase vysvětlil, že se na něm opravdu nedá nic vymyslet tak, aby se člověk nezabil. 
S bolavými údy, mírem a pohodou v srdci jsme celou akci ukončili. Díky klukům za pár super dní bez práce a školy : )
Galerka
Poprvé v životě jsem byl na svatbě jako regulerní host, bez povinnosti fotit a náramně jsem si to užil… Každopádně jsem si nemohl nechat ujít možnost, vzít si s sebou Canonet a alespoň pár snímků pořídit. Byla to hold taková ta krásná česká svatba 🙂
